Zdravím vás,
přestože mě zítra čeká perný den, konečně jsem se dostala k dlouho očekávanému tématu.
Co bude s tímhle vším? Pár týdnů zpátky jsem si prošla takovou menší pisatelskou krizí...
Ale ať po sobě čtu ten článek kolikrát chci, nějak mi není jasné, kde říkám, že končím a tečka....Dovoluji si citovat se:
"Jako blogerka z mého pohledu jsem se u vás zapsala hlavně jako upřímná. A to jsem taky vždycky byla...Nikdy jsem si nemyslela, že se dostanu do bodu, kdy tohle budu chtít. Byla bych ráda, kdyby jste se vyjádřili, co si myslíte o mně, jako osobnosti, člověku a blogerce, taky jaký názor máte na můj blog a mou "tvorbu"....Po případně, co vás tady baví a chtěli byste, aby s tím blog pokračoval? Co byste změnili?
Píšu pro vás....psala jsem pro vás....budu psát pro vás?"
.....Mým cílem nebylo vám oznámit, že končím...to by vypadalo asi trochu jinak. Chtěla jsem znát váš názor, po případně co byste změnili, aby blog mohl být lepší a mělo tak smysl dál pokračovat. Já nepíšu pro sebe, ale pro vás a pokud po 14-ti dnech mé neaktivity přijde 1 člověk, tak je asi něco špatně. Chci docílit toho, aby vás to bavilo číst, ne abyste cítili povinnost to číst...
No každopádně, když mi potom přišly komentáře typu: Jestli skončíš, je to tvoje věc/je to na tobě.....Tak teď moc nevím co si o tom myslet. Každopádně teď jsem si udělala celkem jasný obrázek, jak to se mnou vlastně je....a je to hodně smutný obrázek.....
Nebudu dále slovíčkařit, je to tak, jak to je.
Tak jako tak, kolem téhle situace vzniklo velké haló. Na jednu stranu mi v rozhodování hodně pomohla Kate a Majkí. Prostě si říkám, že když už to vyznělo jako konec, jestli bych opravdu neměla skončit? V jednu chvíli jsem o tom uvažovala....
Nebudu vás tady nijak dojímat svými myšlenkovými pochody, každopádně jsem se rozhodla zápisky ještě nějaký čas udržet, nakolik to budu zvládat a jak dlouho, na to vám odpověděť nemůžu, ale pokusím se.
Jestli to oceníte, to nechám na vás.
Vaše Amanda