15. července 2014 v 12:47 | Amanda
|
Zdravím vás,
začínám být krajně zoufalá. Poté, co jsem málem vyviklala tlačítko detele a asi 2 hodiny koukala do okna wordu jsem se rozhodla, že moje psaní se velmi rychle blíží ke konci....
Začala jsem tedy prohrabovat staré složky a narazila jsem na svou úvahu o svědomí ze sekundy. Tento úkol jsme dostali jako trest za to, že jsme "dělali bordel", lépe řečeno jedna skupinka dělala bordel a zbytek to schytal s nimi.
Svědomí v životě člověka
Svědomí je něco, co ovlivňuje veškeré naše činy a chování. A naše veškeré činy i chování mohou vyvolat pocit viny. Pocit viny, proč se ho tak bojíme? Nebo ho nechceme mít? Copak někdo někdy určil, že výčitky jsou něco špatného, co je dobré a co zlé? Myslím, že i když většina obyvatelstva už věřící není, stejně to má na ně nějaký vliv. Každý může mít jiný názor na peklo či nebe, ale nikdo z nás nechce trpět za své činy, slova nebo skutky věčnými mukami. Možná právě to nás ovlivňuje od špatností. Skoro každý se bojí posmrtného života.
Ale lidské svědomí je ošemetná věc. Nemá žádné měřítko, nedá se vypojit a ani popřít. Svědomí je možná právě ta věc, kterou se lišíme od robotů či strojů. Bohužel, i když jej máme, někteří z nás, na něj neberou takový zřetel jako jiní. Jak je vůbec možné, že někdo dokáže vzít lidský život jen pro peníze?! Přijde mi až absurdní, jak peníze zničily lidské vztahy. Popravdě, kdyby se sešla nějaká skupinka lidí, najdou se i takoví, kteří by zvolili peníze nežli život člověka. Sama takovými lidmi pohrdám. Je to odporné. Mají i takoví lidé svědomí, a jestli ano, trápí je to vůbec to, co provedli, nebo je jim to jedno?!
Proč někteří lidé upřednostní chamtivost nedbaje na výčitky? To nám zřejmě zůstane tajemstvím.
Po tomto svém názoru, jsem se teda podívala, jak svědomí popisuje wikipedie: Svědomí je vnitřní instance, "mlčenlivé volání", které vede soudy člověka o tom, co sám způsobil nebo co se chystá způsobit. Navazuje na lidskou schopnost sebereflexe, tj. schopnost uvažovat o sobě samém, "podívat se" na sebe jinýma očima než je pohled vlastního zájmu a prosazování.
Je svědomí rozdáváno spravedlivě? Pokud lidé soudí sami sebe, můžeme být spravedlivými soudci? Můžeme opravdu sami posoudit, co je dobré a zlé. Kdybych se zamyslela nad tímto, co je vlastně dobré a co zlé, každá věc má spoustu stránek. Nikdy bychom nepoznali, co je dobré, kdybychom nepoznali to zlé a naopak.
Na závěr bych zmínila to, že když tady píšu o tom svědomí, trápí vůbec naši rušnou část třídy, že ti, kteří se na jejich rozruchu nepodíleli, museli strávit svůj volný čas psaním tohoto zamyšlení? Tady je jasný důkaz toho, že některým lidem nezáleží na osudu těch druhých, hlavně, že se oni pobaví.
Zamyslete se někdy nad svým chováním, nežijete na planetě sami a uvědomte si, že vaše chování neovlivňuje pouze vás, ale i vaše okolí.
Zdroje: http://cs.wikipedia.org/wiki/Sv%C4%9Bdom%C3%AD
Jak to tak vidím, možná začnu zveřeňovat své staré povídky, věřte nebo ne, ale nad tím čtením jsem se slušně pobavila. :D (tvorba kolem páté třídy)
Vaše Amanda
Já jakožto věřící si ještě pamatuji: Svědomí je Boží hlas v nás.
Jako psychologii slečinka studující, vím, že psychologové (Freud a jiní) tvrdili, že svědomí máš "od rodičů" - když ti jako dítěti tvrdili, co je dobré a co zlé.
Já teda na člověka jako na "dokolého soudce" nevěřím, protože nikdo nemůže dokonale poznat druhého...
Hlas svědomí je občas nepříjemný (já jakožto človíček, jehož možná obsesí je neustálý pocit viny a pocit: Děláš to špatně, to musím vědět )
...
Ale přesto... bez svědomí bych žít nechtěla. Je to nepříjemné... na druhou stranu, pokud člověk něco ukradne nebo zabije, je dobře, že ho svědomí nějak vytrestá.
Myslím, že kdyby nebylo svědomí, tak by spousta lidí začala dělat mnohé psí kusy
)
Hodně pěkně napsaná úvaha