• DĚKUJI ZA POCHOPENÍ...

Červenec 2014

Tam, kde vládne vzhled 1/2

28. července 2014 v 12:35 | Amanda |  Jak šly myšlenky...
Zdravím vás,
po nějaké době opět přicházím s dalším článkem. Konečně se bude týkat toho, kvůli čemu byl tento blog založen, a to knih.


Stalo se vám někdy, že vás kniha upoutala, ale jakmile jste si přečetli anotaci, ten dojem byl ta tam?

Mě se to teď stává často a to více než bych chtěla. Máme tady samozřejmě typické klišé: ,,Nesuď knihu podle vazby", ale co když se ta vazba to jediné, co na knize za něco stojí?

Dále následuje seznam knih, které jsem vybrala pouze na základě obálek. nikoliv děje nebo příběhu. Pod obálkou bude vždy anotace a potom nějaký můj kec k tomu, proč se mi líbí, jestli si jí po anotaci mám chuť ještě přečíst apod.




Anotace:

Pro třicet pět dívek je Selekce životní šancí. Příležitostí k útěku od života, který jim byl stanoven od narození. Být obklopena světem třpytivých šatů a drahocenných šperků. Žít v paláci a soutěžit o srdce krásného prince Maxona.
Ale pro Americu Singerovou je Selekce noční můrou. Znamená to pro ni otočit se zády ke své tajné lásce Aspenovi, který je o kastu níž než ona. Nechce se jí odejít z domova a vstoupit do nelítostné soutěže o korunku.
Pak America potká prince Maxona. Postupně začne zpochybňovat všechny plány, které si předsevzala - a uvědomí si, že život, o kterém vždycky snila, si už nemůže v porovnání s budoucností představit.

***

Z mého pohledu:
Já když jsem tu knížku viděla, tak prostě oči dokořán a "wow". Ta obálka je nádherná co si budem povídat, ale pak jsem si teda přečetla anotaci a mé nadšení pominulo.
Proč? Hned první věc, co jsem hned věděla, že se mi nebude úplně zamlouvat, je pojmenovat hlavní hrdinku America, ale to by nebylo tak nejhorší. Jak si někdo může dovolit mi po tak úžasných iluzích z prvních 4 vět navázat tak stupidně a udělat mi z toho zase nějaký šílený zaláskovaný román zkřízený s dystopiským nádechem? Proč???

Stává se mám někdy, že když vidíte obálku, tak si k ní hned vytvoříte příběh? U této knihy se mi to stalo. Můžu na to napsat fanfiction aniž bych to četla?




Anotace:

Nikdy nesmíš plakat... Sedmnáctiletá Eureka od své milované matky ví, že její slzy mají sílu obnovit dávno ztracený kontinent Atlantidu. Nesmí nikdy uronit ani slzu! Při podivné nehodě její matka nečekaně umírá a Eureka pomalu ztrácí chuť do života. Potkává Andera, chlapce jehož oči jsou tyrkysové jako hlubiny oceánu, a který jí varuje před hrozícím smrtelným nebezpečím. Následně Eureka odhaluje starověký a děsivý příběh nešťastné dívky... Strhující milostná epická sága plná ničivých tajemství a temné magie... ve světě, kde vlny potopy mohou každou chvíli spláchnout všechno, co je nám drahé.

***

Z mého pohledu:
Stejný případ jako Selekce. Obálka je krásná, navíc je ten nápis ošmatávací*. Ta anotace není špatná, kdyby na konci nebylo shrhující miostná sága, proč? To už si dnešní autoři neumí vymyslet jinou zápletku než lásku???
Navíc jsem si teda s tou knížkou chvíli poseděla v knihupectví, a jestli jsem pochopila správně, tak se to odehrává v našem světě (nebo teda určitá její část). A přitom by to bylo tak krásné fantasy...(povzdechnutí)

*prostě jak přesto přejedete prstem a vy nahmatáte jednotlivé písmenka




Anotace:

Patnáct let čekala Linda Ainsleyová, až ji předvolají ke kouzlobraní. Až se konečně stane dospělou a začne se připravovat na svoje budoucí povolání. Počítala s tím, že jí po odebrání kouzelné síly bude přidělena nějaká menší úloha v zaběhnutém, pevně daném řádu města, které od okolní krajiny odděluje energetická zeď. Myslela si, že bude pomáhat zajistit a udržet útočiště lidí, kteří jako jediní přežili hrozivou válku, že se stane kolečkem v dobře promazaném stroji. Ani ve snu ji nenapadlo, že by její úloha měla spočívat v tom, že bude napájet celé město svou energií. Patnáct let Linda Ainsleyová věřila lži. A najednou zjišťuje, že jí nezbývá nic jiného než utéct do nebezpečného a neznámého světa za zdí, nebo přijmout osud, který je snad ještě horší než smrt

***

Z mého pohledu:
Myslím, že už nemá smysl se rozplývat nad obálkami, když jsem nahoře už zmínila, že jsem knihy vybírala podle vzhledu. Už pod pohledu příběh se znaky dystopie, ale když na to s odstupem času koukám, nevypadá to špatně.




Anotace:

Zjistit, že jste částečně anděl, není zrovna běžná rutina ani procházka růžovým sadem, zvlášť když víte, že máte naplnit na Zemi poslání, že máte úkol, který byl svěřen jedině a právě vám, ale nikdo vám neřekne, jaký ten úkol přesně je. Nicméně Clara, hlavní hrdinka trilogie Nadpozemská, se s tím statečně pere. Dokonce se snaží zjistit, kdo je ten pohledný kluk, kterého vídá ve svých snech a který zjevně nějak patří k jejímu poslání. Má ho zachránit? Je tohle smyslem jejího života?

Nadpozemská je příběhem nejen o andělích, ale zejména o lásce, přátelství, osudu a volbách, které někdy musíme učinit, aniž bychom chtěli.

***


Z mého pohledu:
Ony se tak celkově rozšířili zkříženiny, polobohové, půlelfové, lidé zkřížení s troly, kouzelníky a draky. Já osobně se zrovna v andělích moc nevyžívám. Četla jsem akorát Pád...no a nebyla jsem z toho zrovna moc unesená. Knížek je hodně, napadá mě Zavržený, Andělé (jak je na obálce ten svalnatý okřídlený hezoun, vrrr :3 :D) a spoustu dalšíh, tak jako tak jsem se k tomu ještě neodhodlala, tak jako moc nemusím upíry, tak podobně se vyhýbám andělům.




Anotace:

Fantasy příběh o nezdolné vůli přežít. Příběh, který vás chytne a nepustí až do poslední stránky.
Nadpřirozený thriller se odehrává v novodobé Anglii, kde mezi lidmi žijí v utajení černí-zlí a bílí-hodní čarodějové. Obě frakce rozděluje silná nenávist a spojuje jedna jediná věc - strach z chlapce, který pochází z obou stran.
Patnáctiletý Nathan je synem smíšeného čarodějnického páru a ostatními čaroději vězněn a mučen. Chlapec musí ze svého žaláře uprchnout před svými šestnáctými narozeninami a najít svého otce, nejsilnějšího a nejkrutějšího černého čaroděje na světě, jinak zemře. Zvládne svůj nelehký úkol přesto, že nemůže nikomu věřit? Ani dívce, kterou miluje?

***

Z mého pohledu:
A teď schválně, kdo z vás si všiml, že to červené na bálce je profil tváře? Poté, co jsem to v tom taky začala vidět se mi ta obálka až tak nelíbí, ale nevypadá to špatně...



Anotace:

Učit se tančit, vyšívat a jak být hezká? To není nic pro princeznu Elenu. Chce bojovat po boku bratrů a prožívat velká dobrodružství. Ani se nenaděje a její sen se začne stávat skutečností. Osudové setkání s rudým drakem Ašrakem změní malé princezně život. Musí opustit svůj domov a odjet k elfům do kouzelného lesa, kde se má naučit ovládat a hlavně skrývat magii, která jí koluje v žilách. Nejde však o žádnou prestižní školu pro mladé dámy...Dokáže Elena čelit všem změnám a nástrahám osudu, které na ni čekají? S pomocí mladého draka Charlika a svérázného přítele Michaela na to nebude sama. Bude to však stačit? Nepůjde totiž jen o ni, ale o budoucnost celého světa!

***

Z mého pohledu:
Já si nemůžu pomoct, ale zvrhlých princezen je vždycky strašně moc. Každá princezna si přeje být svobodná (že ano Maddie?) a každé venkovské děvče si přeje být princeznou, jaká ironie...

To ale nic nemění na tom, že by tento příběh nemohl být zajímavý.





Anotace:

"Milá Ty,

tělo, které nosíš, patřívalo mně."


Myfanwy Thomasová se probouzí uprostřed jakéhosi londýnského parku, obklopena mrtvými těly, které mají na rukou gumové rukavice, a nemá ani tušení, kdo je a co tady dělá. Jediným vodítkem je jí dopis, který drží v ruce. Pokud má odhalit svou identitu a zjistit, kdo jí usiluje o život, nezbývá jí než se řídit pokyny, které jí zanechalo její dřívější Já.

Ty ji zavedou do Šachovnicové skupiny, supertajné britské agentury pro boj s nadpřirozenými hrozbami, v níž zastává vysoké postavení věže.

Začíná hra o život, hra, během níž se Myfanwy setká s bytostí ve čtyřech různých tělech, se ženou, která prochází lidskými sny, i s děsivými Roubovači.

To vše a mnohem víc můžete ve svižně a vtipně napsaném literárním debutu Daniela O'Malleye najít i vy.

***

Z mého pohledu:
Ta obálka je prostě luxusní, je jiná než všechny ostatní, co jsem tady uvedla, ale já mám roztodivný vkus. Nehledě na to, že jsem docela fanynka šachu. Obálku jsem poprvé viděla u Ilon-ky** na blogu v menu. Hned jsem si na to vygooglila anotaci a byla jsem snad ještě víc zklamanější než ze Selekce. Já jsem přesně nevěděla co čekat, ale tohle to asi nebylo...




Anotace:

Catalina žije poklidným životem u starého malíře map. Učí se u něj jeho krásnému řemeslu.
Jednoho dne připluje do města létající galeona Medúza a z ní vystoupí zlověstné postavy v maskách harlekýnů. Catalinin život se v ten okamžik od základu změní. Harlekýni slídí po městě a šíří kolem sebe chlad, temnotu a strach. Mají jediný úkol: zmocnit se Cataliny a dostat ji na stranu zla. Catalina utíká a s překvapením zjišťuje, že je obdařena prastarými a mocnými čarodějnými schopnosti, které už nikdo jiný neovládá.
Dokáže Catalina utéct před temnými postavami a zůstat na straně dobra? Nebude to snadné. Své čarodějné schopnosti teprve objevila a její nepřátelé jsou vždycky krok před ní…

První díl napínavé fantasy trilogie!

***

Z mého pohledu:
A ná té druhé obálce je had ♥ ...Obálka se mi líbí, můžou za to hlavně ty peříčka. Ale po přečtení anotace jsem se opět nedozvěděla nic světoborného, další vyvolená, další mocné schopnosti, další boje mezi dobrem a zlem..copak neumí někdo vymyslet něco nového? A když už někdo něco napíše, tak mu to odmítají vydat, protože si radši vydají to staré klišé, které mělo kdysi úspěch...




Jako poslední jsem vybrala tuto sérii.

Pokud vím, tak to nikdo u nás ještě nevydal, ale jak to tak bývá, naši si udělají vlastní obálky a je fakt strašně málo případů, kdy se mi líbí naše obálky víc než původní...

A pokud by někoho nepřesvědčily obálky (o čemž dost pochybuji), tak anotace je volně dostupná na wikipedii, ale já jsem neměla to srdce si ničit si iluze čtením anotací.

Překlad knih:






Takže, to je asi vše...

Jaký z toho máte pocit? Kolik knih jste četli a jaký na ně máte názor? Odpovídá moje úvodní věta, že opravdu je někdy obálka lepší než obsah?

Popřídadně mi do komentářů můžete hodit odkaz na váš blog s recenzí. :)

Vaše Amanda

Volání sirény - Prokletí (Michaela Burdová)

23. července 2014 v 10:28 | Amanda |  Knižní akce a novinky
Zdravím vás,
tak jsem narazila na obálku nejnovější knížky Míši Burdové, která vyjde, no ani ne za 2 měsíce.

Já jsem sice jednu dobu tvrdila, že už si od Míši Burdové knihy kupovat nebudu, protože mě Syn pekel docela zklamal, ale prostě po Světe knih to asi nezvládnu a hned v ten vydání poletím do knihkupectví.

Já sice nečtu romance, nebo obecně červenou knihovnu, ale je to od Míši Burdové....Prostě, Majkí s Laurou vám to dosvědčí, že já kdybych mohla, tak se na té její besedě vznáším. Prostě to bylo úžasné...

Ale zpátky....

VOLÁNÍ SIRÉNY - PROKLETÍ




VYCHÁZÍ 16. ZÁŘÍ 2014

UŽ 3. ZÁŘÍ 2014



PŘEKONÁ PRAVÁ LÁSKA I STALETÍ? LARISSA ŽIJE UŽ TISÍCE LET V NENÁVISTI, NOEL SE TEPRVE CHYSTÁ MATUROVAT. NEMAJÍ NIC SPOLEČNÉHO, AŽ NA JEDNO - OBĚ MILUJÍ JEHO.


Sirény nenávidí a zabíjejí muže, jak moře přikáže. Larissa se ale touží osvobodit a je odhodlaná udělat vše, dokonce uzavřít dohodu s mužem! Ale Liam není obyčejný smrtelník. Co se však stane, když jí do cesty vstoupí první muž, který jí opovrhuje? Někdo touží po krvi a vybere si nečekanou oběť. Jaká vůbec bude skutečná cena za svobodu?

Vaše Amanda

Citát č. 16

16. července 2014 v 12:09 | Amanda |  Citáty
Zdravím vás,
no, už dlouho nebyl žádný citát, moje tvorba nějak stávkuje, na recenzovaní se necítím a na korekturu jsem moc unavená, takže plán jaksi padá...jen to Čtu na přání trochu funguje, akorát jsem si řekla, že než budu hodnotit fanfiction, měla bych si zopakovat knížky, na které je psáno, takže to vidím až někdy na srpen....promiň Irith.

Ale jsem tak nějak odhodlaná se zapojit do nějaké projektu, s tím, že Colour book challenge to asi nebude, protože nejsem recenzní blog, nespolupracuji s nakladatelstvími a tím pádem mám doma knížek velmi málo (s tím, že jsem valnou většinu z nich ještě ani nestihla přečíst...)

Ale teď k citátu, mě osobně se moc líbí...




Vaše Amanda

Svědomí v životě člověka

15. července 2014 v 12:47 | Amanda |  Jak šly myšlenky...
Zdravím vás,
začínám být krajně zoufalá. Poté, co jsem málem vyviklala tlačítko detele a asi 2 hodiny koukala do okna wordu jsem se rozhodla, že moje psaní se velmi rychle blíží ke konci....

Začala jsem tedy prohrabovat staré složky a narazila jsem na svou úvahu o svědomí ze sekundy. Tento úkol jsme dostali jako trest za to, že jsme "dělali bordel", lépe řečeno jedna skupinka dělala bordel a zbytek to schytal s nimi.

Svědomí v životě člověka

Svědomí je něco, co ovlivňuje veškeré naše činy a chování. A naše veškeré činy i chování mohou vyvolat pocit viny. Pocit viny, proč se ho tak bojíme? Nebo ho nechceme mít? Copak někdo někdy určil, že výčitky jsou něco špatného, co je dobré a co zlé? Myslím, že i když většina obyvatelstva už věřící není, stejně to má na ně nějaký vliv. Každý může mít jiný názor na peklo či nebe, ale nikdo z nás nechce trpět za své činy, slova nebo skutky věčnými mukami. Možná právě to nás ovlivňuje od špatností. Skoro každý se bojí posmrtného života.


Ale lidské svědomí je ošemetná věc. Nemá žádné měřítko, nedá se vypojit a ani popřít. Svědomí je možná právě ta věc, kterou se lišíme od robotů či strojů. Bohužel, i když jej máme, někteří z nás, na něj neberou takový zřetel jako jiní. Jak je vůbec možné, že někdo dokáže vzít lidský život jen pro peníze?! Přijde mi až absurdní, jak peníze zničily lidské vztahy. Popravdě, kdyby se sešla nějaká skupinka lidí, najdou se i takoví, kteří by zvolili peníze nežli život člověka. Sama takovými lidmi pohrdám. Je to odporné. Mají i takoví lidé svědomí, a jestli ano, trápí je to vůbec to, co provedli, nebo je jim to jedno?!
Proč někteří lidé upřednostní chamtivost nedbaje na výčitky? To nám zřejmě zůstane tajemstvím.
Po tomto svém názoru, jsem se teda podívala, jak svědomí popisuje wikipedie: Svědomí je vnitřní instance, "mlčenlivé volání", které vede soudy člověka o tom, co sám způsobil nebo co se chystá způsobit. Navazuje na lidskou schopnost sebereflexe, tj. schopnost uvažovat o sobě samém, "podívat se" na sebe jinýma očima než je pohled vlastního zájmu a prosazování.

Je svědomí rozdáváno spravedlivě? Pokud lidé soudí sami sebe, můžeme být spravedlivými soudci? Můžeme opravdu sami posoudit, co je dobré a zlé. Kdybych se zamyslela nad tímto, co je vlastně dobré a co zlé, každá věc má spoustu stránek. Nikdy bychom nepoznali, co je dobré, kdybychom nepoznali to zlé a naopak.
Na závěr bych zmínila to, že když tady píšu o tom svědomí, trápí vůbec naši rušnou část třídy, že ti, kteří se na jejich rozruchu nepodíleli, museli strávit svůj volný čas psaním tohoto zamyšlení? Tady je jasný důkaz toho, že některým lidem nezáleží na osudu těch druhých, hlavně, že se oni pobaví.
Zamyslete se někdy nad svým chováním, nežijete na planetě sami a uvědomte si, že vaše chování neovlivňuje pouze vás, ale i vaše okolí.



Zdroje: http://cs.wikipedia.org/wiki/Sv%C4%9Bdom%C3%AD


Jak to tak vidím, možná začnu zveřeňovat své staré povídky, věřte nebo ne, ale nad tím čtením jsem se slušně pobavila. :D (tvorba kolem páté třídy)

Vaše Amanda