close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

  • DĚKUJI ZA POCHOPENÍ...

Dračí doupě - 1. část - Yvaine - Prolog

24. května 2014 v 10:35 | Amanda |  Dračí doupě
Zdravím vás,
tak je to tady. :) Konečně jsem to sepsala do nějaké formy. Měla bych vás upozornit, že je to úvod, a to poměrně zdlouhavý úvod. Věci psány kurzívou jsou všeobecná fakta, většinou popisy, budu je vkládat do příběhu, abych vysvětlila, nebo přiblížila okolnosti.



Nyní vás už nebudu zdržovat, snad se zalíbí. :)



ČÁST PRVNÍ - Prolog

,,Nevrť sebou!" napomeneš mladého víla rozvalující se na lůžku a snažíš se mu co nejšetrněji obvázat kotník. Bohužel, tvá slova jsou stejně ignorována jako ta předchozí. Když jsi s prací konečně hotová, podáš mu ruku a pomůžeš mu vstát, vrazíš mu do dlaně dřevěnou berličku pro nahrazení jeho zraněné nohy.

Jakmile se dobelhá ke dveřím, ještě za ním křikneš: A Em'ete, jestli budeš vyvádět takové skopičiny, tak ti k tomu kotníku přidám i monokl." Mladý víl se ušklíbnul a i přes svou omezenou rovnováhu ti zamával. Neubráníš se úsměvu, taky jsi byla taková. Jako malá víla jsi milovala pobíhání a poletování mezi větvemi stromů, bohužel to netrvalo dlouho. Od té doby, co se ti projevily předpoklady pro léčení magií jsi své dětství pohřbila pod hromadu lexikonů, učebnic a naučných knih o hojení. Byla jsi výjimečná, talent, který se jen tak nevidí a tak jsi nastoupila do učení k té nejlepší. Mistryni léčitelce v hlavním městě. Netrvalo dlouho a z malého dítka se stala dospělá víla. A jak šel čas, své schopnosti jsi rozvíjela na nejvyšší úroveň. Povýšila jsi natolik, že ses sama stala Mistryní.

,,A tak žák předčil svého učitele," říkávala vždy vrchní léčitelka, když sledovala tvou zručnou práci. Povzdechneš si. Tvoje denní rutina opět začíná, co jsi v královském paláci, máš plné ruce práce.

Fares Devoir, přestože je to tedy les víl, není zrovna procházka sadem. Víly žijí ve světě, no ne zrovna mírném k jejich původu. Snad už jsi slyšela, jak černokněžnice a všemožné ježibaby vaří lektvary z vílích křídel, kostí a bůh ví čeho ještě. Ačkoli mě to samotnou děsí je to pravda. My víly to nemáme zrovna jednoduché, i když milujeme přírodu všeobecně, naslouchají nám hlavně rostliny. Stromy, keře i květiny jsou našimi nejbližšími přáteli, poskytují nám místo pro žití, obživu a vlastně úplně vše co máme. Vždycky jsme se považovaly za mírumilovná stvoření. Bohužel dnešní tvrdý svět nás donutil naši mírumilovnost poněkud přitvrdit. Už nejsme ty nevinné chudinky, které se nechají chytit do sítí, umíme se ohánět noži i kouzelnými formulemi, bohužel i přes to vymíráme, pomalu...ale jistě. Vyvražďují nás, pro naše kouzlo, schopnosti a znalosti.....někteří i kvůli zašpičatělým uším. Lidé jsou dnes tak krátkozrací.

Vzpomínáš na slova své učitelky a pokračuješ v práci. Proplétáš se mezi větvemi, dokud nedorazíš k dalšímu pacientovi.

______________________________________________________________________________________________________________

Fares Devoir se nyní stal spíše pevností než klidným místem k žití, ale víly zde přežívají přes tisíce let a svého rodného lesa se nikdy nevzdají. Nachází nedaleko východního pobřeží. Les je to opravdu velký, chráněn kouzlem královny. Královnina moc se dědí z generace na generaci a zaručuje tak bezpečnost vílího lidu. Přesto se najdou takoví, kteří jsou natolik zvědaví a rozhodnou se opustit bezpečí lesního království a žít ve světě lidí, kde svůj původ maskují iluzemi, čáry a elixíry.
Říkáte si, kolik toho můžou vědět víly o lidech? Víly jsou neuvěřitelně pozorné, obezřetné a umí se skrývat. Lidská pokolení sledují, zkoumají a studují věky věků, znají je možná i více než oni sami.
Zpátky k Fares Devoir. Hlavní město a ostatně všechna města jsou vystavěna na stromech a právě tímto je toto místo ještě pozoruhodnější. Hlavním městem je Ireas, sídlo a domov královské rodiny a právě i naší hrdinky Yvaine.
______________________________________________________________________________________________________________


Postarší víla leží na posteli a celá se třese. Jako jsi to dělala už pár dnů zpátky, opět provedeš krátký rituál, vyměníš obklady a namícháš sérum pro snížení horečky. Léčení je velmi zdlouhavé, zvlášť lidských nemocí. Od té doby, co jsme se dostaly do kontaktu s lidmi jinak než přes ochranou bariéru, jsme pochytili i některé jejich nemoci. Nyní se chřipka, zápal plic nebo i obyčejná rýma přenáší i na národ víl. Samozřejmě, že se to dá vyléčit, jen je to náročnější než běžné pylové oblouznění. Ale čím víc do kontaktu jako léčitelka s těmito nemoci přicházíš, tím více pozoruješ, jak se víly stávají vůči těmto chorobám imunní, i když ne zcela.

Dnešek však nebude až tak rutinní záležitostí. Jsi totiž pozvána na zasedání královské rady. Poté, co oběhneš všechny své pacienty, zamíříš do svého domu. To, co právě nazýváš domovem je velká kopule seskládaná a spletená z větví stromů jako ptačí hnízdo, jen zabydlenější, útulnější a sofistikovanější. Skládáš svá křídla a vcházíš dovnitř. Urychleně se sebe sundáváš léčitelskou uniformu, odkládáš také brašnu s nástroji a přemožnými léky. Začneš se přehrabovat ve svém oblečení, nakonec zvolíš hedvábnou tuniku bez rukávů smetanové barvy se zelenými spirálkami přepásanou páskem.
______________________________________________________________________________________________________________

Další věcí, která nutí víly opouštět bezpečí lesa se stala rozmazlenost, možná i částečná fintivost. Celý tento zázrak je činnost jménem dovoz. Víly si neobyčejně oblíbily perleť, drahé kovy, zrcadla nebo i tropické ovoce. Přesně tyto věci jim jejich les neposkytuje, možná právě proto se staly tak žádané.
______________________________________________________________________________________________________________


Tunika se ti táhne kousek nad kolena. Poté, co ses oblékla, se prohlížíš v zrcadle. Polodlouhé černé vlasy rozpouštíš z drdolu v havraní závoj na svá záda. Následně pramen po prameni rozčesáváš, nakonec je z čela odhrnuješ čelenkou stejné barvy jako pás tuniky. Zadíváš se na sebe do zrcadla pečlivěji. Tvé velké modré oči jsou strhané únavou, však najednou se v nich objeví šok.
,,Cože?!" nevěřícně zíráš na sluneční hodiny v odrazu zrcadla. Rychle se ženeš k východu, roztahuješ křídla a míříš směrem ke královskému sídlu.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ…


(omlouvám se, že tentokrát nebude možnost volby, původně měla být, ale bylo by to ještě 2x delší a už tak si myslím, že je to na mé poměry až moc textu)


Nebojte, příště bude už více děje a méně technických poznámek. Budu ráda za názory v komentářích.
Pro dnešek vše, přeji krásný víkend,
Vaše Amanda
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 25. května 2014 v 20:17 | Reagovat

Docela tě obdivuji, že dokážeš psát v druhé osobě. Mě by to nešlo, nebo bych to často měnila, jak tak vůbec nepíšu, takže se fakt klaním. Jinak příběh/prolog je hodně povedený. Je to milé a šetrné zavedení do děje, který se mi líbí. Jsem ráda, že to vyhrála víla. Je mi hodně sympatická a už se těším na další díl. Ještě poznámka. Líbilo se mi, že i víly mají špatné vlastnosti. že chtějí to, co nemůžou mít. To stejně totiž platí i u většiny lidí :-)

2 Laura Laura | Web | 26. května 2014 v 16:28 | Reagovat

Také jsem ráda za vílu, ale netvrdím že by princezna nemohla být dobrá... Líbí se mi jména jak víl tak i toho města a psaní v du formě jsem snad ještě nikde nečetla, ale je to zajímavé, rozhodně pokračuj. Těším se, až budeme moct hlasovat, ale je to povedené představení hlavní hrdinky i světa obecně.
Těším se na další část :)

3 Kate Kate | E-mail | Web | 26. května 2014 v 20:27 | Reagovat

Je to úžasné. :) Ani se nemám na čem mstít, Am. :P Fakt se ti to moc povedlo, a jsem zvědavá, co se stane, a co jsi nám vymyslela. ;)

4 Eamane Eamane | Web | 27. května 2014 v 18:04 | Reagovat

Souhlas s Laurou, také je pro mě druhá osoba trošku nezvyklá, ale neříkám, že špatná, jen na ni nejsem zvyklá :) ... No a samozřejmě jsem zvědavá, kam to všechno povede :)

5 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 27. května 2014 v 19:35 | Reagovat

Vypadá to hezky... :-)
Mimochodem, Lillen se asi konečně rozhodla, v nejbližší době si sedne k wordu a něco ti pošle do Čtu na přání. (Asi Druhá Polovina Srdce, ještě nevím... čteš romantické "bezduché slátaniny?" :D Doufám, že jo, jinak by asi nemělo cenu něco posílat :-P

Měj se krásně.

6 Amanda Amanda | Web | 27. května 2014 v 19:49 | Reagovat

[5]: Tak to jo, těším se. :-) Ohledně žánru nejsem nijak vybíravá, co moc nemusím tak jsou divadelní hry a dramata. :) Ale pokud bych směla mít prosbu, bylo by fajn mi to poslat někdy kolem konce června nebo potom v průběhu prázdnin, jak se ti to bude hodit, ale teď opravdu nestíhám... :-?

7 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 28. května 2014 v 14:47 | Reagovat

[6]: Ohó, tím lépe, já stejně než to přepíšu, to budem obě šedivé :D

8 Majkelina Majkelina | 28. května 2014 v 21:59 | Reagovat

Ahojky :)
Mám pocit déjà vu. Jako bych už jednou komentovala. Nu což...
Začíná to zajímavě, ale jak říkáš: Je to úvod. Od úvodu je ke skutečnému příběhu daleko a tak si netroufám soudit. Rozhodně ve mně však vzbudil zvědavost číst dál. ;-)
Majkelina :)

9 Mirimë (Karolína Kahounová) Mirimë (Karolína Kahounová) | Web | 31. května 2014 v 13:33 | Reagovat

Začíná to zajímavě a... už se těším na pokračování! :)

10 the-hunter the-hunter | Web | 31. května 2014 v 22:37 | Reagovat

Jako úvod skvělé :-). Musím říct, že nejvíc se mi snad líbily právě ty "technické poznámky" - pěkně přibližují ten vílí svět.
Mám jenom jednu malou výtku - dej si pozor, abys celý text udržela v jedné osobě. Jednou či dvakrát jsi skočila do 1. osoby, pak zase zpátky do 2., mám v tom trochu zmatek.
Jak jsem ale řekla, jako úvod je to rozhodně velmi dobré. Těším se, až do toho budeme moci zasáhnout i my čtenáři :-).

11 Casion Casion | Web | 1. června 2014 v 18:16 | Reagovat

Ako prvé ma hneď upútal zaujímavý štýl písania, nie je to veľmi obvyklé a je to osviežujúce :-)
Vysvetlenia sú good a príbeh vyzerá pútavo :-)

12 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 3. června 2014 v 6:41 | Reagovat

Páni! Já bych v druhé osobě asi psát nedokázala :D Těším se na pokračování:-) píšeš moc dobře, líbí se mi, jak popisuješ detaily..:-)

13 sarush ef sarush ef | Web | 8. června 2014 v 16:57 | Reagovat

Tohle je proste dobry!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama