close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

  • DĚKUJI ZA POCHOPENÍ...

Kariéra spisovatelky? Ne, děkuji...

21. února 2014 v 19:43 | Amanda |  Jak šly myšlenky...
(27.10. 2013...datum napsání článku, přemýšlela jsem, zda to mám zveřejnit, ale i po tak dlouhé době se svými slovy souhlasím)

Zdravím vás,
za těch pár let, co už tady na tom světě žiju a tak nějak stále nevím co chci. Snad jsem si už ale konečně uvědomila, co nechci.

Někde, už ani přesně nevím jak, kde, kdy, ale prohlásila jsem, že nechci vydat knihu.

Některé z vás to poněkud šokovalo, jestli to tak můžu říct. Tak mě napadlo své rozhodnutí obhájit a to v tomto článku....
Tím nijak nechci zpochybňovat ničí sen. Já myslím, že spoustu z vás na to má a moc vám v tom fandím. Ale jak se říká: Dávej pozor, co si přeješ...



Co by pro mě znamenalo napsat knihu?


Strávit x hodin nad klávesnicí a tupě do ní zírat než by mě napadlo něco kloudného. Nevím, já jsem hrozně nerozhodný člověk a než bych napsala nějaký smysluplný příběh, přepsala bych ho tak 20x a stejně bych nebyla stoprocentně spokojená. To už je moje prokletí...




Co by pro mě znamenalo vydat knihu?

Mít doma v knihovničce pár set stránek, které jste sepsali vlastníma rukama a ještě vám to něco vynáší, proč ne? Čím jsem ale starší a pročítám své články napsané před lety, skládám hlavu do dlaní a říkám si: ,,To jsem vážně napsala?"

Některým spisovatelům vyhovuje, když můžou sledovat, jaký krok udělali od své první knihy. Pro mě by těch pár stránek znamenalo spoustu tištěných chyb, kterých bych už se nemohla zbavit nebo je zapomenout. Stály by přede mnou. Černé na bílem a iritovaly mě až do konce mých dnů.

Nepotřebuju svazek, který by mi připomínal mé chyby a nedostatky.

Samozřejmě bych nemusela být tak pesimistická a říci, že právě tyto stránky značí to, co jsem vlastně dokázala. Ale co vlastně? Když se tak rozhlížím po knihovně. Je nás spoustu. Proč věřit, že zrovna můj příběh bude výjimečný?

Paní Rowlingová měla poměrně těžké začátky, ale jak je na tom teď?! Tam, kde je ona, by chtěl být snad každý spisovatel. Všechny knihy se stávají bestsellery, Harry Potter byl zfilmován, a to poměrně kvalitně a s úspěchem.

Mohla bych to taky dokázat? Odpověď zní: Ne



Co by pro mě znamenalo být spisovatelkou?

Kdyby byla má kniha uspěšná a asi by mě čekalo spoustu povinností plnohodnotného spisovatele a to besedy, autogramiády a prezentování mé knihy.

Kdybych měla být ve svém nynějším věku spisovatelka, asi bych se složila. Vážně bych neustála psaní, školu, lukostřelbu, přátele, rodinu, vztahy. (seřazeno bez ladu, skladu a jakéhokolil přemýšlení)

Nevím, jsem poměrně tichý, nekonfliktní a klidný člověk, který na sebe nerad upozorňuje. Navíc nesnáším mluvení před lidmi. Mnoho lidí si vlastně ani neuvědomuje, co to obnáší.

Jako spisovatelka bych si v tomhle světě ani neškrtla.

Co více k tomu říct..?

Všichni, kteří knihu vydat toužíte to moc přeji. Možná, že právě vám se povede prorazit v dnešním přísném světě vybíravých nakladatelů a ještě náročnějších čtenářů.


Vaše Amanda
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 21. února 2014 v 20:02 | Reagovat

Já bych chtěla knihu vydat a neodradili mě ani tvoje argumenty ač jsou docela pravdivé. Ale za sny se má jít... :-)

2 Amanda Amanda | Web | 21. února 2014 v 21:19 | Reagovat

[1]: Mým cílem nebylo budoucí autory nebo autorky odradit. Je-li  to tvůj sen, jdi za ním. Možná právě tobě se to povede...

3 Casion Casion | Web | 22. února 2014 v 11:16 | Reagovat

Sú to veľmi logické argumenty :D Keď si čítam staršie diela, chytám sa za hlavu čo som to tam popísala :D Ale na druhej strane, nesmierne ma to baví a preto v tom chcem pokračovať :-)

4 Karolína K. 44 Karolína K. 44 | Web | 22. února 2014 v 16:37 | Reagovat

Ahoj. 14. 2. se mi vydala kniha. Splnil se mi tak můj životní sen.
Některé tvé argumenty jsou logické - když jsem si kontrolovala svou knížku těsně před tím, než ji vydali, říkala jsem si například: "Jak jsem mohla napsat takovou větu, která vůbec nedává smysl?!" Musím ale říct, je nádherný pocit listovat vlastní knihou. Přečetla jsem si ji ještě jednou, již v vytištěné formě (teď píšu, nebo přesněji spíš kontroluji druhý díl a musela jsem se do příběhu znovu "dostat"). V mé knížce jsem našla věci, u nichž jsem litovala, že jsem je nenapsala jinak. Ale u mě spíš převládá hrdost, že jsem knihu vůbec napsala a pro lítost zbývá pouze malé místo.
U mě to není tak, že bych "Strávila x hodin nad klávesnicí a tupě do ní zírala, než by mě napadlo něco kloudného." V mém případě náměty na příběhy prostě najednou přijdou, ani nad tím moc nepřemýšlím. Když píšu, buď to všechno mám promyšlené, nebo nad tím prostě přemýšlet ani příliš nemusím - přichází to "samo".

P. S. Všem, kteří by chtěli vydat svou knihu, fandím!! :-D

5 Kate Kate | E-mail | Web | 22. února 2014 v 17:13 | Reagovat

Já knihu vydat chci, a vždycky to chtít budu, tohoto snu se asi nikdy nevzdám, ale postupně taky začínám chápat, že na to nemám. :/

Ano, bylo by to krásné, vydat svou knihu, a sledovat na ni ohlasy, ale také vím, že třeba za tři roky bych ji celou chtěla napsat jinak. Zkrátka, nebyla bych s ní spokojená - s dějem asi ano, ale ne se stylem psaní a tak, takže v tomto s tebou souhlasím. :)

Ano, proč věřit, že zrovna můj příběh bude vyjímečný? :) Nádherná otázka, kterou si také stále častěji pokládám. ;)

Já vím, že pokud by mi v knihovničce stála má kniha, už nikdy bych nebyla schopná si ji otevřít a znovu přečíst.

A vím taky ještě to, že bych nikdy nedokázala napsat příběh, který by pobláznil celý svět. Nikdy bych nedokázala napsat nic tak krásného, jako třeba J. K. Rowlingová... :(

Já bych to taky neustála. Bylo by toho na mě moc. Navíc, nesnáším, když jsem středem pozornosti...

Takže, po přečtení tvého článku jsem si uvědomila to samé, co ty: neobstála bych.

Takže, děkuji za otevření očí. Vím, že mi to nedá, a asi něco někdy někam (jak krásná slova :D) zkusím poslat, ale jen abych zjistila, jak na tom vlastně jsem.

Moje příběhy budou většině lidí navždy ukryté.

Díky, Amando. :)

6 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 22. února 2014 v 17:58 | Reagovat

Abych napsala svůj názor, ve spoustě věcech s tebou souhlasím.
Já si myslím, že jsem na tom podobně jako ty: Neškrtla bych si ve světě spisovatelů, mé knihy by si nikdo nekoupil, taky kolem sebe nemám ráda rozruch...
... ale přesto... své postavy miluji. Je to kus mě, dala jsem jim kousek svého života a vidět je dýchat z křehkých listů papíru - to by pro mě bylo peklo na zemi.
Nechci si tenhle sen zakazovat. I když se nikdy nesplní. Ale člověk má mít své sny... a kdo ví, třeba jednou, pokud nezaložím rodinu a budu mít dost peněz, si budu kompenzovat osamělost knihami - i mými vlastními. Přenechám to hvězdám, případně osudu.
Co se má stát, stane se.
I tak se mi líbí tvoje argumenty. Myslím si, že by z tebe byla perfektní spisovatelka - stejně, jako jakékoliv jiné povolání - ale když nechceš, jaký smysl má se do toho nutit?
Jsou to tvé sny a ty sama o nich rozhoduješ. NIKDO NEMÁ PRÁVO NUTIT TĚ, ABYS MĚLA SNY PODLE JEHO PŘEDSTAV, TO SI PAMATUJ.

Prošla jsem si tím, že kvůli sobě samé mám zničenou minulost, kvůli okolí mám problémy vyrovnávat se s přítomností a budoucností. Ale sny jsou místem, které patří jen mě, které zbyde, když se pošlape naděje. Nikdy si je nenechám vzít, ať už budou o čemkoli.

"Hezké je vědět, ale hezčí je snít."
Já nevím... ale něco na tom bude, už snění samo o sobě je krásné. Takže sni o čemkoli - a máš mou podporu, budu ti fandit, abys byla spokojená.

7 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 22. února 2014 v 17:59 | Reagovat

[6]: No páni, Lillen trhá rekord v délce komentáře :D

8 Amanda Amanda | Web | 22. února 2014 v 18:10 | Reagovat

[4]: Woooooow!!!!! Moc gratuluji!!! Takový komentář jsem vážně nečekala. :-)

Moc ti to přeju. Teď jsi mě úplně dojala.
Ještě jednou velká gratulace.

9 Amanda Amanda | Web | 22. února 2014 v 18:20 | Reagovat

[5]: Omlouvám se, opět jsem myslela pouze na sebe. Mým cílem nebylo brát nebo zpochybňovat tvé sny. :-(

Psala jsme to ze svého úhlu, protože já jsem nikdy nebyla schopna napsat povídku. Nikdy! Nikdy jsem nenapsala příběh, který bych publikovala.

Kate, nechci aby to znělo moc sentimentálně, ale ty jsi ten první krok dávno udělala. Úspěšně píšeš povídky, které i u tak náročné čtenářky jako jsem já bodujou. Kate, píšeš dobře, vlastně více než dobře. Nechci, aby jsi na základě mého článku začala o sobě pochybovat.

Koukni o komentář výše......Jsou takové, které to zvládly. A věř mi, že jestli to nevzdáš a půjdeš si za tím. Zvládneš to.
Jestli na to někdo má, tak ty...a hlavně se nesmíš nechat zviklat články takové nány jako jsem já.

10 Amanda Amanda | Web | 22. února 2014 v 18:27 | Reagovat

[5]: A ještě něco...

Rowlingová je Rowlingová a ty jsi ty. Nemusíš být světoznámá, aby sis dokázala, že jsi dobrá.

Zrovna dneska jsem byla v knihách a vybírala....Všechny anotace mi přišly nudné a ohrané, děje předvídatelné a originalita nulová.

Je čas to změnit. Už žádné dystopie, upíři nebo dračí jezdci. Je čas přijít s něčím novým.... ;-)

Já si nemyslím, že jsem výjimečná...Buď originální a mysli si opak, :-)

11 Amanda Amanda | Web | 22. února 2014 v 18:28 | Reagovat

[10]: * aby jsi

12 Amanda Amanda | Web | 22. února 2014 v 18:37 | Reagovat

[6]: Krásný komentář, děkuji. :)

Nevím jestli si zažila období mých povídek, ale byla to katastrofa. Nevím, neumím příběh dovést do konce.

Víš, problém je v tom, že já prostě nevím co chci...teda jen částečně, mám určitý nákres, ale nic konkrétního...

A ŘÍKEJ, ŽE NIKDO! Jestli vydáš poezii, jsem fanoušek č. 1!!!!!! To si zase pamatuj ty! Já tvé básničky sice někdy nekomentuju, ale čtu je. Vždycky se nad tím zamyslím. Dáváš slovům různé významy a společně tvoří myšlenku, která by mě nikdy nenapadla.

13 Amanda Amanda | Web | 22. února 2014 v 18:43 | Reagovat

[12]: Oprava, kupování tvého díla samozřejmě neomezuji pouze na poezii, ale na veškerou tvou uměleckou tvorbu!

14 Kate Kate | E-mail | Web | 22. února 2014 v 19:22 | Reagovat

[9]:
Nezpochybňovala a nebrala jsi mi mé sny. ;) Jen jsi mi otevřela oči a já si uvědomila, co všechno to obnáší. ;)

Děkuji, ale nemyslím si, že píšu dobře, nebo dokonce více, než dobře. :)

Nepochybuji o sobě na základě tvého článku, to se neboj. Já jen vím, jaké jsou moje možnosti, a nejsem si tak úplně jistá, zda bych byla schopná mezi dnešní obrovskou konkurencí a přísným metrem nakladatelů se svými přiběhy uspět.

Jak jsem říkala, vím, že kdyby se mi přece jenom podařilo něco vydat, nikdy bych s tím v odstupu času nebyla spokojená. :/ Vždycky bych udělala něco jinak, ať už by to byla sebevětší blbost, a nedokázala bych se tak na své dílo více podívat. Což by asi mrzelo nejenom mě, protože by to znamenalo už nikde se o tom s nikým nebavit.

Nemyslím si, že na to mám, a nejsi nána. :P

To byl jen takový příklad. :) Samozřejmě, že nechci být jako Rowlingová, jen se mi prostě líbí, jak píše a je můj vzor. :) A navíc, nechci být slavná, což se s tím tak trošu vylučuje, nemyslíš? :) Vždycky se najde alespoň pár lidí, kteří o tobě budou vědět. :(

Problémem je, že já si nerada něco dokazuju - raději jsem co nejdál a nejhloub. :)

Jo, máš pravdu, je čas přijít s něčím novým, nicméně si nemyslím, že bych zrovna já měla "přicházet". :D Navíc, mě nic nového nenapadá. :P

A ještě jedna věc - já jsem nikdy nebyla originál. :P A navíc, znám spoustu tak namyšlených lidí, co jsi myslí, jací jsou vyjímeční, že by asi ani originální nebylo! :D

15 Amanda Amanda | Web | 22. února 2014 v 20:00 | Reagovat

[14]: Kolikrát ti to mám opakovat?! Mě se tvé psaní líbí a budu ti ho chválit, takže to nezpochybňuj a nehádej se se mnou. Já jsem tady Admin s velkým A...doslova :-D  :-D  :-D  :-D

16 Karolína K. 44 Karolína K. 44 | Web | 22. února 2014 v 20:02 | Reagovat

[8]: Děkuji ;-) :-D!! Pokud se chceš podívat na moji knihu: http://www.nava.cz/?p=edice_detail&id=139

P. S. Právě pracuji na blogu o mé knížce.

17 Majkelina Majkelina | Web | 22. února 2014 v 20:51 | Reagovat

Ahojky :)
Úmysl jsem pochopila. Svět spisovatelů je tvrdý. Nezvládne ho mnoho z těch, co se na to cítí, natož pak ti, kdo se na to necítí. To však neznamená že by tvé nápady nebyly zajímavé. ;-)
Osobně nepíšu pro výsledek, ale z důvodu, že mě baví proces psaní. Miluji začátky, kdy vymýšlím charaktery psotav. Momentálně už si několik měsíců hraji pouze s životopisy mých postav a miluji každou novou informaci o nich. Neplánuji ty stovky stránek o jednotlivých hrdinech a jejich rodinách někdy někomu ukazovat. Prostě miluji vědomí, že existují. Je mi jedno, jestli to jednou bude kniha, nebo zda mi ten příběh prostě bude ležet v počítači. Ale pokud bude publikován, vím, že jsem mu nemohla dát víc. To je důvod, proč se za něj nestydět.
Majkelina :) :D

18 Lillienne Dengel Lillienne Dengel | E-mail | Web | 23. února 2014 v 9:55 | Reagovat

Nu co, každý nemůže byt Rowlingová ani Paolini. Někdo hold má víc štěstí, někdo méně. Důležité je, že má ten sen, jestli se sen uskuteční je druhá věc. Ale mít naději, zkoušet to, bojovat o to, to je věc druhá. To, jestli si knihu někdo přečte, jestli z ní bude hit nad hity, jestli podle něj natočí film to už je samostatná, druhotná záležitost. Ba ani to, že je kniha napsána pěkně ještě neznamená, že jí objeví dobré nakladatelství, čtenáři či filmaři.
Psát by hlavně mělo být potěšení. Nesouhlasím s tím, že by se mělo psát pro peníze, ač to lidi dělají. (Můj soukromý názor paní Castová s tou svou extra dlouhou sérií píše více pro peníze než proto, že by to byl extra nápad hodný takové slávy)
Fakt je, že ani ti nejslavnější spivosavatelé se málokdy dočkali slávy, když ještě byli na živu. Neznamená, to, že když něco není pro čtenáře dobré teď, nebude to legenda za 50 let:D Alespoň malá útěcha.
A další věc. Spisovatelé se svými díly nemohou živit. A to 97% pisálků. Pouhé tři procenta mezi nimiž je i Rowlingová mohou psát pro to, aby vydělávali těžký prachy, které v tomto případě víc než za knihy plynou z autorských práv k filmu.
Neříkám, že bych se jednou nechtěla vidět na obálce knihy (pouze pseudonymně:D), ovšem uvědomuju si, že to je stejně nereálné jako, že se dá žít na Marsu:D (ač nám to vědci namlouvají). Ovšem ten sen, to něco co mě motivuje, mě ještě neposlalo do psychiatrické léčebny a já se zuby nehty budu držet naděje. Falešné? Já vím. Ale to mi nikdo, nikdo nerozmluví:)

19 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 23. února 2014 v 14:15 | Reagovat

[12]: Děkuji. Moc si toho vážím. Je pravda, že ačkoli poezie bohužel umírá, jsem si jistější tím, že ji vydám.
(Mezi námi, můžu-li se ti svěřit, jednou v období naprosté potrhlosti mě napadlo, že bych někdy, na sklonku života nebo před svatbou... nevím, vydala prostě "všechno" v jednom kuse. Velkou, tučnou, objemnou matrónu mezi knihami ;-) :-D
Docela šílený, ne? :D

Opakuji, moc si cením tvojí podpory, děkuji. ♥

20 Lillen A. Blake Lillen A. Blake | Web | 23. února 2014 v 14:16 | Reagovat

[6]: Propáníčka, proč jsem napsala peklo na zemi? :D Ráj na zemi :-D Peklo na zemi by to pro mě bylo, kdyby někdo ty listy, v kterých žijí roztrhal... ale snad jsem byla pochopena :D

21 Ilía Ilía | E-mail | Web | 23. února 2014 v 15:38 | Reagovat

Logické argumenty.
... ale já nikdy na logiku nebyla, a když někdo argumentuje proti mým argumentům nutí mě to argumentovat čím dál víc :D
Knížka je můj sen. Nemyslím si, že bych se ho někdy vzdala. Taky mě někdy napadá, proč by zrovna moje dílo mělo být něčím výjimečné... ale když nad tímto budu pořád přemýšlet, tak nikdy nic výjimečného nenapíšu. Takže radši prosedím x hodin před klávesnicí a čekám až se nějaký nápad dostaví. Ten pocit, když totiž něco dopíšu je naprosto skvělý! :D

22 Sherylin Lee Sherylin Lee | E-mail | Web | 27. února 2014 v 11:13 | Reagovat

Ako argumenty sú dobré, ale prišlo mi, že sa podceňuješ a teraz to podstatné, čo som z toho celého ja vydedukovala: Ak rada píšeš, píš. Bez ohľadu na to, aké to je teraz, či to niekto bude čítať alebo nie. Píš preto, že to potrebuješ a nie preto, či to niekto číta alebo nečíta. To je v podstate nepodstatné, ak nechceš byť bestselleristka alebo ani len spisovateľka. Veď nemusí každý chcieť byť spisovateľ. Možno raz tak ako Rowlingová, budeš mať deti, pre ktoré vytvoríš príbeh... Niekedy dobrá kniha nepotrebuje podporu. Sama sebe je oporou. Toť môj názor....

23 the-hunter the-hunter | Web | 27. února 2014 v 14:22 | Reagovat

Koukám, že se tady rozmohla celkem zuřivá diskuze.
Souhlasím, že práce spisovatele je tvrdá duševní dřina, ale to je ostatně práce každého umělce. Problém bych viděla spíš jinde - vydat knihu není zas tak těžké, ale zařídit to tak, aby šly peníze z knihy autorovi a ne z autorovy kapsy do knihy, je už docela kumšt. Autory fantastiky v malém českém rybníčku to, troufám si říct, v žádném případě nemůže uživit.
Nejsem si jistá, jestli je ten příklad s Rowlingovou úplně šťasný. Jasně, ty knihy jsou dobré, oblíbené, plno lidí na nich vyrostlo, to chápu. Ale aby byla kniha takhle masově úspěšná, jde spíš o to trefit se do všeobecného vkusu, plus o dobrou reklamu, než o kvalitu knihy. Jasně, i ta většinou hraje roli, ale... Omlouvám se, že to říkám, ale podívej se třeba na M. Burdovou. Pořád píše, Fragment jí to pořád vydává, takže asi musí mít čtenáře. A přitom kvalita jejích knih... No, víš, co já si o ní myslím.
Chi tím tedy říct, že u masově oblíbeného příběhu jde často spíš o náhodu - jestli se autor trefí do vkusu velkého počtu čtenářů a jestli se najde nakladatel ochotný mu to řádně zpropagovat.

Jinak musím souhlasit s Sherylin Lee - strašně se podceňuješ! Mě se tvoje příběhy vždycky líbily :-). A pokud tě to baví, je opravdu nejlepší psát, psát, psát, i kdyby to mělo být jenom pro tvou vlastní potěchu a do šuplíku...

24 Amanda Amanda | Web | 27. února 2014 v 18:05 | Reagovat

[22]: Mno ono je to se mnou takové nestálé, moc ráda píšu, jen se to těžko realizuje, když to člověk neumí dovést do konce a nikdy není spokojený. Děkuji za názor... :)

[23]: Ano, v tom máš naprostou pravdu. Možná právě proto je HG tak oblíbené, byla to jedna z prvních dystopií. Teď jsou jich stovky a mě už se protiví to číst.

Ano, vím co si myslíš o Míši Burdové, nevím, já jsem na Poselství prakticky vyrůstala. To jsem byla takový ten poblázněný snílek. Příběh Lilandgarie jsem naprosto milovala. Teď, když jsem starší, dívám se na to trochu s odstupem, ale stále ho mám ráda.

Každá na to máme svůj názor, taky mám knihy které se mi prostě nelíbí, i když je ostatní vychvalují do nebe....

Že se podceňuji, jo, to už jsem párkrát slyšela, ale ono je lepší od ničeho nic nečekat, protože falešné naděje a zklamání se pak zarývají hluboko...Děkuju, potěšilo mě, že se líbí má pisatelská tvorba, já doufám, že se k těm jednorázovkám zase vrátím. Děkuji za komentář.. :-)

25 Sherylin Lee Sherylin Lee | E-mail | Web | 27. února 2014 v 19:02 | Reagovat

[24]: Ja to poznám, zažívamm to tiež, ešte som nikdy nič nedopísala, ale nehovorím vopred nie na veci, z ktorých môže byť áno. Raz z toho z môjho hľadiska áno môže byť. Veci sa menia, moje názory tiež. To je také akoby som povedala, že sa nikdy nezmením. Niekedy časom, ak by som za takéto rozhodnutie niesla skutočné následky a nevydala, lebo som to vyhlásila, bolo by mi to ľúto. Ale je to tak, že Ty vážne nechceš knihu alebo nechceš len veci, ktoré z tým chodia, lebo podľa mňa je medzi tým rozdiel... Inak pekný web.

26 Frána Frána | Web | 27. února 2014 v 21:04 | Reagovat

Já se do diskuze přidám.
Když si tu pročítám všechny ty komentáře a vidím, kolik lidí by knihy vydat chtělo, mrazí mě. Já bych knihu také nechtěla dát k prodeji. Rozhodně ne teď. Ani kdyby ke mně někdo sám přišel a navrhl mi to, prostě ne. Jsem ráda, že je ještě někdo, kdo to vidí stejně.

Dalším problémem podle mě je kritika. Pozitivní potěší, ale ona je i ta negativní. Kdyby se do tvého díla někdo vážně opřel, bolelo by to. To chce vážně nervi z ocele, jen naprostý buran může přečíst hnusnou kritiku díla, na kterém pracoval třeba roky(!), bez závanu emocí. A když má kniha fanoušky má i lidi, kteří jí nesnáší a kteří žárlí.

Na druhou stranu, jednou... třeba za dvacet let... by to mohlo být pěkné. Mám neustále hlavu plnou nápadů a to je důvod, proč jsem je začala psát na papír - chtěla jsem se o své příběhy s někým podělit.
K čemu jinému jsou příběhy, než aby byli vyprávěny? Vždyť příběhy dávají lásku, dávají fantazii i sílu. Dávají světlo. Kolikrát kniha potěší u srdce. Kolikrát dokáže rozplakat? Vždyť to kvůli knihám jistě většina pisatelků začala psát. Řekněte sami, nebylo by to krásné, mít jednou pocit, že někomu se vaše kniha líbila a že kvůli ní sám začal psát příběhy? Že s postavami lidé zažívali stejné strasti i radosti jako vy když jste knihu tehdá psali? Že si celou noc lámali hlavy nad hádankou, kterou jste celé týdny vymýšleli pro slova staré vědmi, kterou mají vaši hrdinové potkat? Musí to být pocit k nezaplacení.

Jednou bych to možná chtěla zažít. Ale ne teď. Teď ještě nenadešel čas. Možná jednou...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama