close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

  • DĚKUJI ZA POCHOPENÍ...

PPPD - Nejsou na prodej

2. října 2013 v 18:56 | Amanda |  Příběhy pro potěchu duše
Zdravím vás,
po nějaké době se vracím k PPPD.

Většina příběhů je z knih od Bruna Ferrera pod stejnojmeným názvem jako rubrika.

Pro dnešek jsem vybrala tento:

Nejsou na prodej

Jedna mladá dvojice vešla do nejkrásnějšího obchodu s hračkami ve městě. Manželé si dlouho prohlíželi ba­revné hračky, které tu byly v policích vyrovnané až do stropu. Hraček a nejrůznějších krabic s nimi tu bylo nepřeberné množství ve veselém nepořádku. Byly tam panenky, které plakaly, elektronické hračky, malinkaté kuchyňky, ve kterých se pekly dorty a pizzy, a další a další hračky.
Manželé se nemohli rozhodnout. Přiblížila se k nim milá prodavačka.
Žena se jí snažila vysvětlit: "Podívejte, my máme malou holčičku, ale jsme celý den pryč a často i večer."
"A holčička se tak málo směje," pokračoval muž.
"Chtěli bychom jí koupit něco, co by jí dělalo radost," řekla zase ta žena. "Když nejsme doma... Něco, co by ji potěšilo, když je sama."
"Je mi líto," usmála se mile prodavačka. "Ale my neprodáváme rodiče."


Dovětek:

Rozhodnutí pořídit si děťátko znamená uzavřít s ním smlouvu - tu největší, jakou si člověk může představit. Všichni malí k nám přicházejí, protože jsme je pozvali do života, a ptají se nás: "Zavolali jste mě. Jsem tu. Co pro mě máte ?" Tady začíná naše zodpovědnost za výchovu človíčka.

Jeden patnáctiletý to vidí takto:

Chtěl jsem mléko a dostal jsem dudlík.
Chtěl jsem rodiče a dostal jsem hračku.
Chtěl jsem si povídat a dostal jsem televizi.
Chtěl jsem se učit a dostal jsem vysvědčení.
Chtěl jsem přemýšlet a dostal jsem myšlenky hotové.
Chtěl jsem celkový pohled a dostal jsem jediný názor.
Chtěl jsem být svobodný a dostal jsem kázeň.
Chtěl jsem lásku a dostal jsem morálku.
Chtěl jsem povolání a dostal jsem místo.
Chtěl jsem štěstí a dostal jsem peníze.
Chtěl jsem svobodu a dostal jsem automobil.
Chtěl jsem hledat smysl a dostal jsem kariéru.
Chtěl jsem naději a dostal jsem strach.
Chtěl jsem změnu a dostal jsem soucit.

Chtěl jsem žít...

Vaše Amanda
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Laura Laura | E-mail | Web | 2. října 2013 v 19:12 | Reagovat

To je bohužel pravda, dětský smích si nikdo koupit nemůže...

2 Kate Kate | Web | 2. října 2013 v 19:36 | Reagovat

Jé, to je nádhera. :O A ten dovětek, dokonalost... <3

3 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 3. října 2013 v 16:02 | Reagovat

To je krásné a bohužel pravdivé. Mnoho rodičů nemá na svoje děti čas a potom se všichni divíme, co je to za generace že se neumí chovat. Ne že by neuměli, ale spíš je to nikdo nenaučil... :-)

4 Amanda Amanda | Web | 3. října 2013 v 18:36 | Reagovat

[1]:

[3]: Krásně řečeno/napsáno :)

5 Neilin/Aranis Neilin/Aranis | Web | 4. října 2013 v 22:29 | Reagovat

To je hezký :D

6 Majkelina Majkelina | Web | 5. října 2013 v 17:11 | Reagovat

Ahojky :)
Někdo to těm rodičům prostě říct musí. :D
Majkelina :)

7 the-hunter the-hunter | Web | 6. října 2013 v 9:16 | Reagovat

Není to jen tím, že by rodiče neměli na své děti čas (byť to je samozřejmě mnohokrát také pravda). Spíš na nich ventilují křivdy, které se v dětství děly jim samým. A co udělají děti, až se samy stanou rodiči? Je to začarovaný kruh...
Nejvíc se mi ale líbí pohled toho patnáctiletého. I když, líbí... Mno, je to až smutně pravdivé :-|.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama