Zdravím,
musím uznat, že mě tentokrát téma týdne celkem pobavilo, když jsme se dostali od konspirační teorie nebo co to bylo k zážitkům z MHD.
Nejsem milionářka, abych mohla jezdit limuzínou a proto jsem odkázána na MHD. Jela jsem autobusem, tramvají, trojlejbusem i metrem jako to dělá většina polulace. Když o tom tak přemýšlím, asi se mi nestalo nic zvláštního.
Jen jednou, není to dávno. Šly jsme s Laurou z tréningu a po cestě jsme se stavily v nákupním centru. Společně jsme si koupili TapiTea. To je ovocný čaj s želé nebo s kuličkama, nebo s obojím. Prostě je to dobré. Teď se dosnávám k tomu MHD. Nastoupíme do autobusu 39 a sedneme si dozadu na trojsedačku. Srkáme čaj brčkama a klábosíme, když přistoupí nějaký důchodce a vecpe se vedle nás na třetí sedadlo.
Mlčky jedeme, já zrovna žvýkám ovocnou kuličku s příchutí jahody, když se na nás ten děda obrátí a osloví Lauru.
,,Je to spíše sladké nebo kyselé?"
,,Cože?" Laura nechápavý pohled. Pak se zadívá na kelímek, který držím v ruce.
,,Záleží na příchuti, spíše sladké" řekne a vrhá na mě pohled ve stylu: Panebože, co po mě chce?!
,,To je asi drahé, že" pokračuje důchodce. "Kolik to tak stojí? Určitě kolem padesáti korun, že? To jste asi nějací boháči."
,,Spíš magoři" opáčím
,,Máš upřímnou kamarádku" obrací se děda na Lauru. Poté vstává a vystupuje.
Chvíli na sebe s Laurou zíráme a pak se rozesmějeme na celou třicetdevítku.
Nakonec mi vytrhává kelímek z ruky a bere svoje brčko. "Doufám, že jsi mi nechala nějakou jahodovou kuličku."
Tím končí moje zážitky z MHD, které stojí za to zveřejňovat.
Vaše Amanda