• DĚKUJI ZA POCHOPENÍ...

Červenec 2013

PGB - 9. Kapitola - Dreams, sweet dreams

31. července 2013 v 0:29 | Amanda |  Psáno Gryfím Brkem

9. Kapitola - Dreams, sweet dreams



Project about blog - 5

30. července 2013 v 11:04 | Amanda |  Project about blog


Project about blog - 5
5. Proč stále bloguješ, pomáhá ti blog nějak? Jak?


Nový člen v rodinném kruhu

28. července 2013 v 9:26 | Amanda |  Má slova a jiné info...
Zdravím vás,
mám pro vás velmi příznivé, ale i nepříznivé novinky.

Takže: Máme nového pejska, štěňátko německého ovčáka a právě tenhle tvoreček mě bude zdržovat od psaní, čtení a komentování :(

Mno, ale jak by jste mu to mohli mít za zlé:




(PRO TY, KTERÉ TO ZAJÍMÁ: TOTO JE MÁ NEJOBLÍBENĚJŠÍ FOTKA NA BLOGU ;))


Všechny fotky jsou od původní majitelky. Naše jsem zatím nestihla pořídit.

Vaše Amanda

Vítejte v Mirabilandii

25. července 2013 v 23:47 | Amanda |  Má slova a jiné info...
Ahojky,
takže chtěla jsem napsat něco o své dovolené v Itálii.
Asi to většina z vás zná, moře, slunce, opalování, čtení na pláži a komáři. :D

Mou dovolenou udělala vyjímečnou jedna věc, a to návštěva Mirabilandie.


Pokračování....


PGB - 8. Kapitola - Pro a proti gryfí existence

24. července 2013 v 14:56 | Amanda |  Psáno Gryfím Brkem

8. Kapitola - Pro a proti gryfí existence


ŤUKY ŤUK....jsem zpátky :)

21. července 2013 v 5:43 | Amanda |  Má slova a jiné info...
Ahojky,
tak jsem se vám vrátila.

Takže, úplně první co mě přivítalo (hned po mé zlaté rybce) byl můj milovaný bloglovin.......122 nepřečtených článků.....Mno, už se vidím.

Prosila bych o strpení, než všechny okomentuju.

Jinak, co více říct, jsem unavená, ale plně odhodlaná dopsat tenhle článek. :D

Splněno. :)

Vaše Amanda

Project about blog - 4

19. července 2013 v 21:49 | Amanda |  Project about blog

Project about blog - 4
4. Nejoblíbenější povídka, fotka, básnička nebo článek, který jsi na blog vydal/a


(S)pisálek-1. fáze - literární dovednost B) - Drabble - Miláček, banán, žloutenka, skořápka a borovice

15. července 2013 v 11:15 | Amanda |  (S)pisálek
Zdravím vás,
páč nemám vůbec přehled co se tu děje, tak konečně zveřejňuju svoje drabble ze (S)pisálka.
Chtěla jsem to zveřejňovat společně s lillinkou, ale vyskytly se menší komplikace.
Drabble bylo na libovolné téma, tak jsem požádala kamarádku o zadání pěti slov (miláček, banán, žloutenka, skořápka a borovice), které jsem musela ve svém dílku použít. Bez názvu je to přesně sto slov.
Původně měla básnička působit satiricky/vtipně, ale řekla bych, že působí spíše morbidně. Posuďte sami.

Miláček, banán, žloutenka, skořápka a borovice

Můj miláček zůstal venku,
dostal rýmu a žloutenku,
,,Nemůžeš mít klidné spaní,
když holduješ stanování.

Jaks dostal žloutenku ve stanu,
když žil jsi jen o vodě a banánu?"

Normálně vždy pusou mele,
teď nacpal se mi do postele.
"Medu kapka, cukru lžička,
nepustí mě do nebíčka"

"Čaj je slabá medicína,
však nenavštívíš nebesa."
Otevřu dveře, práskajíc s nima,
Mířím si to do lesa.

,,Můžu-li ti radu dáti,
Nezkoušej však nikdy více,
Léčit kůrou z borovice,
Ptáš se, co může se státi?
Miláček se k zemi klátí,
Nožky jako skořápky,
Zdraví lidský je dost vratký,
Co více k tomu dodati."


Vaše Amanda

PPPD- Setkání

11. července 2013 v 15:00 | Amanda |  Příběhy pro potěchu duše
Ahojky,
toto je další přednastavený článek, doufám, že se vám příběh bude líbit.

Tentokrát je trošku delší.

Setkání
"Měl jsem pro sebe celé kupé. Pak nastoupila jedna dívka," vyprávěl mladý slepý Ind. "Muž se ženou, co ji přišli vyprovodit, nejspíš byli její rodiče. Kladli jí na srdce spoustu věcí. Protože tehdy už jsem neviděl, ne­mohl jsem vědět, jak ta dívka vypadá, ale líbil se mi její hlas."
"Jedete do Dehra Dun?" zeptal jsem se jí, když jsme vyjížděli ze stanice. Přemýšlel jsem, jestli se mi podaří před ní skrýt, že nevidím. Říkal jsem si, že by to nemělo být tak těžké, když zůstanu sedět.
"Jedu do Saharanpuru," odpověděla dívka. "Tam na mě bude čekat teta. A kam jedete vy?"
"Do Dehra Dun a potom do Mussoorie," řekl jsem.
"To se máte! Tolik bych se chtěla do Mussoorie dostat. Miluji hory. Zvlášť v říjnu."
"Ano, to je nejkrásnější období," přitakal jsem a vzpo­mínal na dobu, kdy jsem ještě viděl. "Na horách je všude plno divokých aster, slunce příjemně hřeje a večer si člověk může sednout ke krbu a usrkávat brandy. Většina turistů je už pryč a ulice jsou skoro prázdné a tiché."
Mlčela, a tak jsem přemýšlel, jestli ji má slova tak zasáhla, nebo jestli mě má za sentimentálního žvanila. Pak jsem udělal chybu. "Jaké je počasí?" zeptal jsem se.
Ale nezdálo se, že by jí ta otázka připadala zvláštní. Že by si už všimla, že nevidím? Ale její odpověď vyvrátila všechny mé pochybnosti. "Tak se podívejte z okna," řekla naprosto přirozeně.
Posunul jsem se po sedadle a po hmatu jsem hledal okénko. Bylo otevřené. Otočil jsem se k němu a před­stíral jsem, že si prohlížím krajinu kolem. Ve své fantazii jsem viděl rychle se míjející telegrafní sloupy. "Všimla jste si, že to vypadá, že se hýbají ty stromy a my že stojíme?"
"Tak už to bývá," odpověděla.
Obrátil jsem se k ní a chvíli jsme seděli mlčky. "Máte zajímavý obličej," řekl jsem konečně, Pěkně se zasmála, jasně a zvučně. "To jsem ráda, že mi to říkáte. "Už mám po krk těch, co mi říkají, že mám pěknou tvářičku."
"Takže jsi opravdu hezká," pomyslel jsem si a pokra­čoval jsem nahlas:
"Ale zajímavý obličej může být také velmi krásný."
"Jste velmi galantní," odpověděla. "Ale proč jste tak vážný?"
"Za chvíli vystupujete," řekl jsem trochu úsečně.
"Bohu díky. Nesnáším dlouhé cesty vlakem."
Zato já bych tam s ní byl celou věčnost, jen abych slyšel její hlas. Měl stříbrné tóny horské bystřiny. Určitě na naše setkání zapomene, jen co vystoupí z vlaku, ale já na ni budu myslet celou cestu a jistě i potom.
Vlak zastavil ve stanici. Na dívku někdo zavolal a v kupé po ní zůstal jen její parfém.
Přistoupil muž a něco si bručel pod vousy. Vlak se dal znovu do pohybu. Nahmatal jsem okénko a posadil jsem se k němu s obličejem obráceným do světla, které pro mě bylo tmou. Mohl jsem si tak zahrát i se svým novým sousedem.
"Je mi líto, že nejsem tak zajímavý společník jako ta dívka, co právě odešla, snažil se navázat řeč spoluces­tující.
"Byla to zajímavá dívka," řekl jsem. "Mohl byste mi říct... měla dlouhé, nebo krátké vlasy?"
"Nevím," odpověděl překvapeně. "Pamatuji si jenom její oči, vlasy ne. Měla tak krásné oči! Škoda, že jí jsou k ničemu... je úplně slepá. Vy jste si toho nevšiml?"
Jako když dva slepci předstírají, ze vidí. Kolik lidských setkání tak vypadá. Ze strachu ukázat, jací vlastně jsme. A tak člověku utečou rozhodující setkání života. Některá se už nikdy nebudou opakovat.


Vaše Amanda

Project about blog - 3

7. července 2013 v 15:00 | Amanda |  Project about blog

Project about blog - 3
3. Tvá přezdívka na blog, jak vznikla, proč vznikla