Ahojky,
dnes jsem se zaměřila na Téma týdne a musím říct, že jsem se u toho pěkně zasmála, když jsem jej viděla. Děsně se mi to líbí, ale v životě bych to asi nepojala za téma, ale změna je život no ne?
JÁ VĚŘÍM NA VÍLY! A JO A JO!
Jeho malá modrá očka spočinula zarytá ve výloze. Tohle udělá snad každé dítě, když projde kolem hračkářství. Spoustu tvarů, barev, druhů a materiálů. Jakou jen si vybrat? Chlapeček uchopil maminčinu ruku a táhnul jí směrem k obchodu. Maminka se pousmála a na svých vysokých podpatcích jej s ťukáním následovala.
Malý klučina probíhal kolem regálů a nemohl si vybrat. Autíčko, vláček nebo snad medvídek? Ne, ani jedno. Jeho pohled se zastavil na malé gumové figurce. Květinová víla v zelených šatičkách a stříbřitými křidélky. Seděla v květu lilie jako by zasněně se koukala na strop. Malého chlapečka tato, i když holčičí figurka uchvátila. Udělal pár krůčků, aby si jí prohlédl blíže, když tu najednou jako by otočila hlavičkou a jemně se na něj usmála. Chlapec zavrtěl hlavou a protřel si oči, ale víla je už zase zasněně koukala do stropu. Opatrně jí vzal do dlaní a štrádoval si to k pokladně. Maminka jen překvapeně zírala na kousek gumy v dlaních svého dítěte. ,, Mami, tohle, chci," řekl a udělal prosebná očka. ,,Vážně?" otázala se nevěřícně maminka. ,,Ona se na mě usmála, je to moje kamarádka," řekl a pohladil vílu po křídle baculatým prstíkem, ,, Víly neexistují," protestovala maminka. ,,To není pravda" rozkřikl se, ,,ona se na mě usmála," prohlásil a měl slzy na krajíčku. ,,Už jsi přece dost velký, abys věřil na víly," prohlásila maminka. ,,Existují, já věřím na víly a jo a jo." mlel si pořád tu svou.
Když o chvíli později vycházeli z obchodu, malý chlapec svíral svou vílu v dlaních. ,,Já věřím na víly a jo a jo!" pošeptal jí do ucha a láskyplně se na ni zadíval. Gumová figurka pootočila hlavičkou a mrkla na něj svým velkým zeleným očkem.
Víly přeci existují, ale jen dětská mysl je dost otevřená, aby tomu uvěřila.
Vaše Amanda