• DĚKUJI ZA POCHOPENÍ...

PPJ - Pohledy do tmy

10. července 2012 v 23:01 | Amanda |  Píšu pod jménem
Ahojky,
tentokrát jsem téma ukradla Parale. Téma znělo Pohledy do tmy. Tak doufám, že se bude líbit i když má stejně tragický konec jako mé předchozí články.
Tak tady je:

Pohledy do tmy
Rychlým krokem kráčela krásně zdobenou chodbou a za sebou uslyšela. ,,Zrádkyně!!!" věděla, že ji to jen tak neprojde.

Rozběhla se, co jí nohy stačily. ,,Stráže!" ozval se znovu ten hlas.,, Nesmí uniknout" křičel za ní. ,,Pojď ke mně ty malá MRCHO!". Dívka cítila, že jí docházejí síly a že dlouho běžet nevydrží. Překrásné rudé šaty se jí v rytmu běhu vlnily jako rozbouřené moře. Blížila se ke schodišti a v hlavě viděla plán hradu. Musí se odtud dostat a to rychle, protože jestli mě chytí...nechtěla na to ani pomyslet.

Seběhla schodiště. Najednou před sebou měla tu část hradu, kterou neznala. Doleva nebo poprava. Tohle rozhodnutí by jí mohlo zachránit život, stejně jako jí ho vzít. Uslyšela blížící se kroky. To rozhodlo, vydala se doleva.
Běžela a každé ťuknutí jejího podpatku se rozléhalo chodbou. Byla unavená a nohy ji bolely čím dál víc. Venku už se stmívalo a její obličej zalila červená barva slunečního svitu. Rozhodla se, že se tu schová a pohlédla na sochu nějakého pána na koni, stojící ho v rohu. Zalezla si co nejvíce za něj a doufala, že dříve než začnou prohledávat tuhle chodbu, tak se setmí. Při světle pochodní nebude snadné ji zpozorovat a ona dostane šanci na únik.

Čekala, vyčkávala a stále se nic nedělo, že by to vzdali. Ne tomu nevěřím, určitě mě hledají.
Slunce zapadlo a na hrad padla tma. Ta tma, na kterou čekala minutu za minutou. Teď nastala její chvíle. Pomalu se vyplazila z po za sochy a pomalu se rozhlížela kolem. Vydala se pomalu ke dveřím, které vedly k poslednímu schodišti. Pak se stačilo jen dostat přes hlavní bránu a je venku. Pomalu scházela. Když před sebou uviděla prázdnou chodbu, rozběhla se k nádvoří. Ve středu se tyčila překrásná mramorová fontána ve tvaru obří mušle. Pomalu se plížila. Pak uviděla největší překážku.

Velká brána. Nemohla tomu uvěřit, byla pootevřená. Rozběhla se. Najednou ji to došlo, jak mohla být tak naivní, tak hloupá, tak nepozorná. Všechno to šlo nějak snadno, ale už bylo pozdě. Stráže ji drželi v pevném sevření a táhli ji zpět. Teď věděla, že ji čeká jistá smrt. Oči se jí zavíraly. Zbývalo ji jenom čekat, než to přijde, než ji zabije. Z posledních sil zvedla hlavu a viděla jeho škodolibý úšklebek. Pak jí zbývaly jen pohledy do tmy.

Dodatek:
Té tmy, na kterou čekala minutu za minutou. Té tmy, která se stala její zkázou.


Za koncem měla být ještě tahle věta, ale připadalo mi, že to kazí efekt.
Vaše Amanda
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Majkelina Majkelina | Web | 11. července 2012 v 8:57 | Reagovat

Ahojky :)
Moc pěkně zpracované téma. Těším se na další.
Majkelina :)

2 Neilin/Aranis Neilin/Aranis | Web | 11. července 2012 v 10:42 | Reagovat

krásné,ale moc smutné

3 parala parala | Web | 16. července 2012 v 11:57 | Reagovat

Opravdu hezky píšeš :-)

4 Nalouwi Nalouwi | 16. srpna 2012 v 15:05 | Reagovat

krásný... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama