• DĚKUJI ZA POCHOPENÍ...

PPJ - Jeskyně ztracených II.

14. července 2012 v 21:05 | Amanda |  Píšu pod jménem
Zdravím,
tak je tady slibovaná druhá část Jeskyně ztracených. Tak doufám, že nebudete zklamaní.

Jeskyně ztracených II.

Slyšela jen své kroky. Všude kolem ní byla tma. Tak to byl její osud, bloudit v temnotách? Ne! Šla dál a snažila se přivyknout šeru. Bála se? Ano bála, ale ne o sebe. Bála se o bratra. Kde je? Proč neslyším jeho kroky?
Zakřičela jsme do temna. ,,Kde jsi?" hlas se ozval v dlouhé ozvěně. Po tvářích mi začaly stékat slzy. Tak moc jej chtěla najít a zavést ho zpátky domů. Začala panikařit. Křičela a bouchala do stěn jeskyně, kopala všude kolem. Ne, nemohla tomu uvěřit, ztratila ho. Navždy!

Její společností teď byla jen tma. Najednou se před ní zjevilo světlo. Kráčela za ním. Šla dál a dál a dál a.. Když se před ní otevřela velká skalní místnost. Strop a stěny jako by tvořily krystaly křišťálu. A přímo před ní byl překrásný vodopád a malé jezírko. Kapky vody narážely o kameny. Vodopád měl naprosto průzračnou vodu, která vrhala duhu na všechny strany. To už je v nebi?

Ne stále žije. Co je to za místo, kde se to tu vzalo. Pomalu se blížila k vodě jako by ji volala, vše jí tu volala.,, Pojď blíž". A ona šla. Pomalu, ale jistě se blížila k vodě. Jak by jí mohla ublížit? Jen se napije. Ochutná. Jen trošku. Jakmile se konečky prstů dotkla hladiny, voda zavířila. Něco plulo blíž a blíž, ale ona nedokázala pohled od duhové vody odtrhnout.
Tu se před ní vynořila překrásná tvář. Konečně odtrhla oči o vody. Mořská panna se opřela lokty o břeh a svou překrásnou nachovou ploutví dělala jemné vlnky. Vlasy stejné barvy jako ploutev byly pokryty velkými žlutými květy. Měla dlouhé řasy a uhrančivé žluté oči. Byla nádherná. ,, Kdo jsi?" zeptala jsem se. Ukázala své perleťově bíle zoubky v úsměvu. ,, Napij se" řekla sametovým hlasem. Opatrně jsem ponořila ruku pod hladinu. Pomalu se blížila k ústům. Mořská víla jako by čekala, až se napije. Pořád ji sledovala žlutýma očima. Přiložila naplněné dlaně k ústům. Voda byla osvěžující. Zeptala jsem se ještě jednou. ,, Kdo jsi" ale z jejích úst nevyšla ani hláska. Zkusila to znovu. Nic. V tu chvíli na zápěstí ucítila sevření. Krásná mořská panna už nebyla tak milá a přívětivá. V jejích očích zaplál oheň. Úsměv se zkřivil v úšklebku. Táhla ji do vody. Je s ní konec. Byla po pás ve vodě. Křičela o pomoc. Nikdo ji neslyšel. Ani ona sama se neslyšela. Ticho...

Tak doufám, že se to líbilo, i když konec není šťatný, ale i tak to občas bývá.

Amanda
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Neilin/Aranis Neilin/Aranis | Web | 15. července 2012 v 12:15 | Reagovat

krásné,smutné,pořád mi připadá,že ta mořská panna byla Smrt a voda jen záminka,aby nekřičela

2 Amanda Amanda | 15. července 2012 v 12:33 | Reagovat

Máš pravdu, tak to opravdu je. Tichá a rychlá smrt.

3 Neilin/Aranis Neilin/Aranis | Web | 15. července 2012 v 15:20 | Reagovat

[2]: vážně,takže jsem se ve svém mínění trefila?

4 Amanda Amanda | 15. července 2012 v 16:48 | Reagovat

Jo

5 Neilin/Aranis Neilin/Aranis | Web | 15. července 2012 v 20:19 | Reagovat

hustý :-D  :-D  :-D

6 parala parala | Web | 16. července 2012 v 10:32 | Reagovat

Moooc hezká povídka :-D
Označím si tě jako oblíbený blog, jo?

7 Neilin/Aranis Neilin/Aranis | Web | 25. července 2012 v 18:50 | Reagovat

ahoj,mohu se zeptat zda budeš psát k PJJ?

8 Amanda Amanda | 25. července 2012 v 22:50 | Reagovat

Jo, spolehni se. Mé téma je Andělský smích a za chvíli tu bude i článek jen se k němu musím dokopat, protože mi poslední dobou chybí inspirace.

9 Nalouwi Nalouwi | 16. srpna 2012 v 15:10 | Reagovat

hezký :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama